Kašlu na prince, beru žabáka

Celý život sníme o dokonalém princi, který přijede na bílém koni a odvede si nás na svůj zámek. I já měla takové sny a mnohokrát jsem myslela, že už jsem toho dokonalého muže potkala. Bohužel to ale byl buď princ, který už měl doma jednu princeznu a protože byl nenasitný, co se týká ženské náklonosti, tak si hledal ještě nějakou další, do dalšího zámku, který jim koupil. Jenže já beru vztahy jako labutě, dám do toho celé srdce a nedokážu se o muže dělit, miluju až za hrob. Nebo jsem potkala zdánlivé prince, ale nakonec to byli jen rytíři v rezavé zbroji.

A pak jsem potkala žabáka. Na první pohled nepoužitelný, obrostlý mechem, co se týká vztahů a lásky, žádný ideál dle mých parametrů a zdaleka né romantik. Když roky zápasíte s muži, kteří si o sobě myslí, že právě oni jsou těmi princi z pohádky, ale ve skutečnosti před drakem prchnou nebo si jej vůbec nevšimnou, protože nejsou doma, tak takový žabák je vlastně milá změna.

A tak jsem začala milovat nedokonalého muže. Začala jsem sloupávat, krok za krokem, jeho bolavou hroší kůži, pod kterou skrýval svou pravou tvář. Pochopila jsem, že ač je to muž plný nedokonalostí a vůbec neplní moje tajné sny o tom, jak má probíhat rande, jak máme slavit moje narozeniny, naše výročí, kam máme jet na dovolenou, že mi má kupovat květiny jen tak, že by mi měl každý den říkat, jak jsem krásná, jak mě miluje…nikdy se nedočkám toho, že poklekne u Tiffanyho v New Yorku s prstem v ruce, nikdy mi nepošle kytici růží do kanceláře se vzkazem „miluji tě“, nikdy nepřijde na rande v dokonale padnoucím obleku od Armaniho, nikdy mne nepřekvapí na Valentýna víkendem v Paříži…no ale vždycky, a opravdu vždycky, když přijede na návštěvu, tak nakoupí plnou lednici jídla, protože ví, že mám před výplatou prázdnou peněženku, vždycky se mne zeptá, zda děti nepotřebují koupit něco do školy, vždycky se postará, aby děti přes léto měly ty nejkrásnější prázdniny a viděly poprvé moře, vždycky mi koupí vše, na co jen pomyslím a neptá se, zda to potřebuju, vždycky podpoří mé nápady, i když jsou třeba šílené bláznivé a říká – to vyjde, vždycky je na mé straně, když mi někdo ublíží a taky si to s ním vyřídí..vždycky tu je, i když na něj křičím, že už ho nemiluju ať odejde. Nic nezlomí jeho lásku ke mně. Je mužem, kterého by si mohla přát snad každá žena, protože je tu stále, je oporou a má zlaté srdce.

Možná bysme my ženy měly přijmout, že princové jsou na draka. A přestat žít v pohádce, ale žít svůj vlastní život, který je vždycky jiný, než ty ve filmech, v našich snech nebo v životech našich kamarádek.

Někdy totiž nestačí jedna pusa, aby se z žabáka stal Pan božský, někdy je potřeba opravdová láska kovaná časem a společným životem. Takže dámy, dejte šanci žabákům, dejte šanci lásce!

Vaše Libka