Máma říkala „VAŘ“

Vracím se ráda ve vzpomínkách do doby v dětství, kdy mi moje maminka, která mimochodem nikdy nepatřila mezi klasické hospodyňky, říkávala: když se naučíš vařit, tak se vdáš. Ještě dnes a právě dnes se tomu stále z celého srdce směju. Bylo mi asi 12 let. Učila jsem se vařit a moc mne to nebavilo. Ale protože jsem od mala snila o velké rodině, manželovi a domu se zahradou, tak jsem poslušně stála s mamkou v kuchyni a učila se. Už v tu dobu mi přišlo ale absurdní, proč mi to říká žena, která sama vaří jen když má náladu a tu často neměla a ještě jen jídla, která nejsou nijak složitá. Většinou jsme měli k večeři chleba s máslem a to není kdovíjaká gastronomie, ale máma se vdala. Takže si říkám: „mlč a nešpekuluj děvče“. J Od té doby se mnohé změnilo. Například to, že moje maminka s příchodem vnoučat úplně obrátila a je z ní přímo babička z pohádky. Tak vřelou a starostlivou babičku byste hledali marně. Vaří, peče, vyrábí domáci pečivo, domácí marmelády, zavařuje, pěstuje bylinky a koření. Říkám, jako z pohádky. A stále je vdaná! J No a já. Já v dospělosti ulovila muže na svou výbornou domácí kuchyni. Úplně přesně na domácí houskové knedlíky s gulášem. A měla jsem rodinu i muže, a místo domu se zahradou, velký byt hned vedle Riegrových sadů. Také se moje vaření proměnilo z povinnosti na velkou vášeň a radost. Čekáte ale? Ano a je tu. Ale otec mých dětí si mě nikdy nevzal, už nemáme ani ten byt vedle parku a ani nejsme spolu. A muži, s kterými randím mne berou do vyhlášených restaurací, a nikoho nezajímá, jak umím vařit. Proč? Můžeme přeci jíst venku. A nebo hůř. Muž je sám profesionálním kuchařem. Takže zase vaří on a výborně. To se pak jedna stydí prosazovat svou kuchyni. A tak se ptám mami: Kdy se teda vdám, když umím tak skvěle vařit?

S láskou k vaření, kterou jednou potěším nějakého úžasného muže J

Vaše Libka

( Já na kurzu toskánské kuchyně u Moniky na Zámku Savoia )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *