Tři rozvedené ženy a jeden muž

Nedávno jsem byla na jednom večírku. Seděla jsme tam celá společnost u jednoho stolu a shodou okolností, nebo možná né úplně náhodou, jsme se tam sešly tři svobodné ženy. Tři rozvedené ženy. Najednou nás to napadlo. Podívaly jsme se jedna na druhou a skoro současně to řekly: “jsme tu všechny rozvedené, co to znamená?”

Pohybuji se většinou mezi ženami ve věku 35 – 45. To je ten nejohroženější druh ve světě manželství. Dozrajeme totiž do věku, kdy už víme, kdo jsme. Máme se rády nebo se o to aspoň pokoušíme a taky už nás na mužích nepřitahuje jen svalnaté tělo a erekce 24 hodin denně. Chceme víc a začíná to skřípat. Nejhorší na tom je, že jsme se všechny rozhodly rozvést dobrovolně, nebylo to kvůli nevěře našich manželů, jak to většinou bývá zvykem. Donutilo mne to k zamyšlení, že ideálním věkem ke vstupu do manželství je buď méně, než dvacet let, kdy jediná milostná zkušenost je i tou osudovou a nemáme s čím srovnávat a pak nám po třicítce nic nechybí. Nebo naopak až na prahu čtyřicítky, kdy naše duše i vzhled dosáhli vrcholné formy. Na kompromisy jsme už staré a proto hledáme dokonalého partnera a tak ho i dostaneme. A na milostný život jsme stále ještě mladé, protože sexuální vrchol mají ženy podstatně později, než-li muži – naštěstí :). V každém ohledu ten správný čas.

A jak tak s holkama dumáme nad situací, tak dorazí jediný muž toho večera. Je to můj muž. Ten který mě sbalil, když mi nebylo ještě čtyřicet a já si budoucnost s ním vymalovala příliš růžově. No a tak jsem ho později pustila k vodě, nepomohly ani kompromisy. Jenže potom jsem jedny narozeniny sfoukla čtyřicet svíček a můj život dostal nový směr. A náš vztah novou šanci.

Opravdu se mi ulevilo, že z těch třech rozvedených žen u stolu, jsem ta jediná, která zatím dostala druhou šanci.

Dejte vždy šanci novým začátkům

Vaše Libka