Životní rovnováha na vlně hladovky

Poslední dobou mě zlobí trochu zdravíčko. Není to nic vážného, jen sem tam nějaká bolístka nebo omdlévání. No ale protože jsem zodpovědná matka a nechci , aby mne jednoho dne křísily děti, co dorazí po škole domů, tak jsem zašla k lékaři. Západní medicína není pro mě, to ví každý, kdo mne zná. Ale pro začátek jsem šla tam, za obvodní lékařkou a představte si, že ještě existují.:) Ta mne prohlédla, vzala všechny možné tekutiny, prohmatala tělo, vyslechla a po dvou týdnech došla k závěru: „tady máte prášky na nervy a jeďte do Poděbrad, tam léčí přetažené lidi“. Já nechápu, o co tu jde. Nenechávám se přeci zastavit ve svém tažení za nějakou konkrétní nemocí a nějakým konkrétním práškem, který mne z toho dostane. Jdu tedy za homeopatkou. Sednu si v ordinaci na křeslo a otvírám pusu, ale ona mne hned zarazí a spustí: „nic neříkejte, já vám to opakuji neustále, méně pracovat více se radovat.“ Jen blbě zírám a přemýšlím, jestli se na mě domluvili nebo vidí něco, co já ne. Uzavírám tuto tour návštěvou Studia pro ženy, kde se snažím alespoň vzdáleně dotknout celostní medicíny a nechávám se vyšetřit potřetí. Metodu Metabolic Balance jsem před tím neznala, ale tonoucí se stébla chytá, znáte to.:) Sestavili mi speciální jídelníček, který mi má ten můj rozházený metabolismus dát do rovnováhy, což mi dodá sílu, vrátí ty správné obranné látky do oběhu a mé tělo přestane křičet o pomoc a nasbíraná energie padne na likvidaci stresu, v kterém žiju už ani nevím, jak dlouho. Aspoň bude kde brát a o to jde. Když chcete totiž jet na plný plyn, furt na horní hraně svých limitů, tak je nutné občas klesnout níž a nabrat sílu. Tohle mi teď řek jeden mladý český sportovec a má pravdu. Na plný plyn nejde jet donekonečna, každému dojde palivo a musí zase natankovat. A proč jsem si vybrala zrovna tu nejnáročnější cestu přes Metabolic Balance? To už sama nevím. Ale když tu tak sedím nad mističkou suché rýže o hmotnosti 50 g, tak silně uvažuji o tom, že jsem sadista a masochista v jednom. Ten přechod je sakra těžký. Když jsem četla úvodní stránku od paní doktorky, tak tam stálo: „snažte se držet v pozitivní náladě, vyhýbejte se lidem, kteří vás odrazují nebo nepodpoří“. A já přijedu k mámě a ta na mě: „bože, co je to zase za blbost, to už nebudeš jíst vůbec, vykašli se na to, stejně to nefunguje“, a přijdu do práce a kamarádka: „to nevydržíš, to nedáš“. A já sedím nad miskou salátu s pekelně malou porcí ryby a říkám si: v životě si zažila tak bláznivé a šílené věci a všechno jsi ustála, furt tu jsi a byly doby, kdy bys neměla peníze ani na ten kousek lososa, tak buď šťastná a žer!

Milé dámy, nikdy nic v životě nevzdávám a nikdy nehledám ty snadné přímé cesty k cíli, jsem už taková a i když to někdy sakra bolí, tak má smysl zkoušet stále něco nového a má smysl občas ubrat plyn, obojí vás totiž vždycky dovede bezpečně k cíli.:)

Vaše Libka